Watanabe již na katedře dokončil bakalářský program a nyní pokračuje dál na magisterském, přitom na oboru japonská filologie působí dlouhodobě jako lektor.

Podle rozvrhu z prvního ročníku magisterského programu, který ukončil v loňském roce, měl absolovovat dva předměty, které sám vyučoval. Jde konkrétně o předměty tlumočnictví a japonštinu. Watanabe tedy absolvoval přednášky sám u sebe.

Formálně takový případ není nijak ošetřený. „Zákon, vyhlášky ministerstva školství ani směrnice Filozofické fakulty Univerzity Palackého tuto situaci neřeší,“ říká pro HlídacíPes.org děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jiří Lach.

Umíte japonsky? Věříme vám

Otázkou však zůstává, jak výuka, kde je student zároveň svým vyučujícím, probíhá.

Tlumočení se podle vedoucího Katedry asijských studií Františka Kratochvíla dělá na dvě strany – z češtiny do japonštiny a z japonštiny do češtiny. Watanabe jako lektor má v předmětu tlumočení za úkol kontrolovat, zda studenti tlumočí správně do japonštiny.

„V tomto má znalost rodilého mluvčího a zajišťuje správnost toho tlumočení a my nemáme možnost ho jakkoli kontrolovat, to znamená, že v tomto předmětu není hodnocený za tlumočení do japonštiny,“ vysvětluje Kratochvíl.

Watanabe by tedy podle vedoucího katedry měl tlumočit na druhou stranu, z japonštiny do češtiny, což pro něj je jazyk cizí.

„Pokud je schopný to sdělení přetlumočit do češtiny stejně dobře jako čeští studenti, tak předmět absolvoval. Tu druhou půlku už dokazovat nemusí, je totiž rodilý mluvčí,“ pokračuje Kratochvíl.

Jelikož jde pouze o teoretický náhled, Redakce HlídacíPes.org oslovila i Watanabeho, aby zjistila, jak výuka probíhá v praxi. Ten má ale od katedry zákázáno komunikovat s médii.

Neobvykle výhodné studium

Watanabe má podle vedoucího katedry Kratochvíla výhodu v tom, že je rodilý mluvčí, ale nemá výhodu v žádných předmětech teoretického rázu. „Například dějiny Japonska, japonská literární teorie, jazyková teorie, to jsou pro něj naprosto stejné předměty, které on musí absolvovat,“ říká Kratochvíl.

„U Watanabeho všechny jazykové předměty, které by měl student mít, uznáváme automaticky. Nemusíme ho učit japonská slovíčka nebo japonský sloh,“ doplňuje. To znamená, že druhý předmět, ve kterém Watanabe zároveň studuje i vyučuje, tedy japonština, je mu uznáván automaticky.

Výhodu má také u státní závěrečné zkoušky. Státní závěrečná zkouška bakalářského studia obsahuje tři okruhy: japonský jazyk, teorie japonského jazyka a literatury, dějiny a reálie.

V ústní zkoušce „japonský jazyk“ má student za úkol reagovat na modelové situace a podat souvislý projev na konkrétní téma. Watanabe tak tuto část zkoušky absolvoval stejně, jako by Čech absolvoval zkoušku ze souvislého projevu v češtině. Státní závěrečnou zkoušku navíc Watanabe úspěšně složil doslova u svých kolegů.